Adéla Knapová

Rádi bychom ti představili Adélu Knapovou. Dalšího člověka, který je svým osudem, povoláním a životem velmi zajímavý a my jsme rádi, že právě ona si zamilovala SimplyMix.

Kdo je Adéla?

Adéla Knapová je česká spisovatelka, novinářka a dramatička. Vyrůstala na Hané, ve Vyškově. Po odchodu do Prahy na univerzitu začala již při studiu pracovat jako novinářka (Koktejl, Respekt). Za reportážní povídky z Ruska a Ukrajiny získala ocenění „Mladý Hemingway“. Od roku 2009 je kmenovou autorkou týdeníku Reflex.  V roce 2003 vyšla její prvotina Nezvaní. V roce 2016 vydalo nakladatelství „Fra“ její novelu Nemožnost nuly, kterou krátce nato zařadil Český rozhlas mezi nejlepší knihy roku jak zahraniční tak tuzemské. V prosinci 2017 jí vyšel ve stejném nakladatelství román Slabikář. Ten se stal knihou měsíce literárního časopisu Host. Na podzim 2019 vyšel ve „Fra“ její zatím poslední román Předvoj.

Píše také povídky (např. pro Salon Práva, Weles, Český rozhlas). Je autorkou divadelních jednoaktovek, které měly v létě 2021 online premiéru z filmového záznamu coby projekt (ne)divadla týdeníku Reflex a internetové televize Kuki. V poslední době si získaly nemalou pozornost i její eseje a komentáře zveřejňované na Reflex.cz

Co o sobě říká sama Adéla?

„Měla jsem ráda příběhy, co si pamatuju. Dokud jsem se nenaučila číst a zcela nepropadla knihám (četla jsem opravdu téměř všecko a všude, i pozdě v noci pod dekou, abych nerušila sourozence), každého jsem poslouchala a představovala si to, co říkal, domýšlela, kombinovala a pak to znovu a jinak vypravovala. A nejen děti ale i dospělí poslouchali. Tak jsem celkem brzy zjistila, jakou mají příběhy moc. Když jsem je říkala, lidi mě poslouchali. Dědeček díky tomu získal pocit, že se stanu herečkou - svoje smyšlené příběhy jsem vypravovala dál, i když jsem se naučila číst a psát.“

„Kdy jsem si uvědomila, že chci psát knihy, nevím. Bylo to brzo, někdy na základní škole, řekla bych. A taky mi už tehdy došlo, že nevím, jestli si na to troufnu. Být spisovatelka znělo nadpozemsky a nedosažitelně. U nás v rodině ani v širokém okolí navíc žádný profesionální umělec nebyl. Tak jsem to vzala úkrokem přes studium vysoké školy a zároveň práci novinářky. Tehdy jsem poprvé získala zpětnou vazbu od profesionálních autorů - kolegů, že nějaký talent pro psané slovo mám. Potkávala jsem postupně lidi, co mě pobízeli k psaní beletrie.“

„Nebylo to samozřejmě takhle snadné a přímočaré, často a hodně jsem pochybovala a chybovala, ale nakonec mi došlo, že nejšťastnější jsem právě mezi a v příbězích. A dvojkombinace spisovatelka - novinářka zatím funguje.“

Adéla se však může pyšnit nejen svým spisovatelským umem, ale také bojem za práva zvířat, kterému se poslední roky věnuje velmi intenzivně.

„Další podstatnou věcí v mém životě je boj za lepší život zvířat. Odjakživa jsem měla složitý vztah k masu. Nechutnalo mi, nechtěla jsem ho jíst už coby malinká a snažila jsem se, co to šlo, se mu vyhýbat (rodiče si díky tomu se mnou užili svoje). Zprvu to nebylo nic morálního či etického. Až teprve na střední škole mi začaly docházet souvislosti a z osobního pocitu se stalo silné přesvědčení, že naše chování ke zvířatům je špatné až zvrácené. Začala jsem brojit proti testování na zvířatech, proti cirkusům, Velké Pardubické... Přecházela jsem čím dál víc na rostlinnou stravu.“

Proč si právě Adéla, spisovatelka a aktivistka zamilovala SimplyMix?

„SimplyMix do mého stylu života zapadá téměř organicky. Sice ráda a hodně vařím, ale taky často cestuju na reportáže, sama řídím dlouhé trasy (jsem i v novinařině dost velký sólista), a občas jsem byla nucena vzít zavděk něčím příšerným na čerpací stanici (třeba slanými oříšky, tyčinkami, chipsy, protože nejen, že se vyhýbám živočišným potravinám, ale taky nejím čokoládu). SimplyMix je primárně ideální právě na moje reportážní cesty. Nasypu si ho do šejkru a když přijde hlad, jen přileju vodu. Tu mají všude. Takže se mi nikde nic nerozlije, nic se nezkazí, když to mám (v suché formě) v autě třeba tři dny... A navíc vím, že piju/jím kvalitní potravinu.“